Po bikepackingu utahaní zamíříme na první místo vhodné ke spaní – odkaz na článek o spaní v Norsku- vedle fotbalového hřiště. Ráno tam nasbírám hromadu borůvek a brusinek a pak přejíždíme do prvního kempu. Cestou si chceme vyjít na jeden vrchol Kvithovd 1001 m. Cestou nás zastaví pán se zjevem, jaký bych si představovala u norského domorodého pastevce. Fousatej, ušmudlaná košile, nůž u pasu opírající se o březovou hůl. Zdá se, že si rád povídá, takže nám řekne všechno. Od toho, že všechno co vidíme je jeho, že stavěl lodě a učil na vysoké až po to, že nahoře rostou břízy a že to jsou nejvýše rostoucí břízy vůbec. Z vrcholu je krásný výhled a docela zajímavý hotel. Nóbl budova minulého století skoro uprostřed ničeho.
O tom, jak jsme okupovali kemp, pračku a teplou sprchu asi moc psát nemusím. Ale po studených koupelých a umývání v lavůrku to byla slast. 5 minut horké vody. Čtenář to asi nedocení, ale počkejte až Vám nepůjde plyn, bojler, nebo až budete dlouho venku. To si budete v teplé sprše chrochtat. Takže ze sprchy se vrací úplně nová Líba. Úsměv od ucha k uchu a rozevláté vlasy, které ještě ráno vypadaly, jako kdybych s nima vytřela friťák na konci směny v Mekáči. Kdo to říkal, že když si dlouho nebudu mýt vlasy, tak se přestanou mastit?
V civilizaci si v troubě nasuším borůvky a uvařím dávku brusinkové omáčky, co tu jíme skoro ke všemu. Je fakt dobrá s rýží a máslem. Vážně.
Chvíli jsme si odpočinuli, vyprali a plánujeme nápravu bikepackingu. Petr touží projet Mjølkevegen, já se chci podívat na Borgund stavkyrkje a oba chceme vyjet stoletou štěrkovou cestu Tusenmeteren. Takže dojedeme pod Bitihorn 1 607 m, zaparkujeme, vyběhneme na kopec, neodfoukne nás a vrátíme se do auta. Sbalíme věci a hurá na 5-ti denní bikepacking mezi NP Langsua a NP Jotunheimen.
