Do Norska jsem se zamilovala hned při první návštěvě. Týden v Sjusjøen na běžkách přidal tuto zemi do zemí, které chci více poznat. Vždycky mě lákal sever. I když mi prsty zmrznou i u nás na Šumavě, tak mě sever volal. Jo je to jak z knihy, ale prostě jsem věděla, že sem potřebuji. A naštěstí mám vedle sebe partnera a parťáka, co to má podobně.
První plány padly už před rokem. Ale stereotyp nás nechtěl pustit a tak jsme to oddalovali dokud mi nedošlo, že nejlepší čas je teď. Teď nebo nikdy. Na co čekáme? Co můžeme ztratit? A co získáme?
Pak už to šlo ráz naráz. Já přerušila živnost, Petr dostal neplacené volno (díky za to!) a mohli jsme začít plánovat.
Cha. Plánovat. Náš plán byl jasný. Jet do Norska, cestovat, bikepacking ovat, toulat se a pak si najít nějakou zajímavou práci co nás obohatí hlavně na duchu. Takže jsme se jen usmívali na všechny zvídavé dotazy, kam přesně jedeme a co kdy budeme dělat. Nevěděli jsme. Nevíme to ani teď. Když jsme přes 14 dní z domu.
Tři dny nám trvalo se zabalit a zabezpečit byt a sklepy. Byt uklidit a do sklepů dát pastičky na myši. Instruovat návštěvy co a jak a domluvit se se sousedy, že kdyby něco, jsme daleko. Poslední předělávky auta, lepší zateplení a debaty o tom, že mi jedny kraťasy stačí (prdlajs, nestačí). Rozloučit se s rodinou. Popít s Vimperskou partou. A odjet do Prahy za dalšími kamarády, Petrovými rodiči a ještě jednou za kámoši.
Nakonec jsme kolem Prahy strávili víc času, než byl plán, ale bylo to super. V pondělí 28.7. jsme vypadli z Prahy a popojeli do Českého Švýcarska. Spali jsme u Růžové a užili si poslední české točené pivo do kelímku. Asi na to budeme s láskou vzpomínat. Jedeme do země, kde je částečná prohibice.
Pak trans přes Německo se zastávkou u nějakých jezer, kde Petr ještě pracoval a já studovala knihu o tréninku v horách. A pak na sever Německa k Rostocku. Přespat, nalodit se, koupit na trajektu levná piva, pobavit/pobouřit lidi cvičením na palubě a vítejme ve Švédsku.
Přistání v Trelleborgu proběhlo hladce. Žádné dlouhé čekání na palubě žádné zdržování. Našli jsme si skvělé spaní u jezer nedaleko Halmstad. Luxusní plácek v lese. Já si dala večerní kolo a Petr nám mezitím připravil ohýnek a večer byl dokonalý.
Ráno jsme vyzkoušeli místní traily a já těžko hledala flow. I když některé šutry jsem si fakt užila. Zkoušeli jsme první záběry s GoPro kamerou, co si Petr na tuhle cestu pořídil a užívali si každou minutku volna. Následoval přejezd Švédska a přespání před hranicí s Norskem, kde jsme nečekaně potkali další Čechy. Takže jsme s celou rodinkou poseděli u piva a rozebrali tipy a nápady kam jet. Další den jsme tradičně nakoupili v Nordby (je tu trochu levněji než v Norsku, tak tu vždy nakupujeme, když sem jedeme) a já si navíc koupila zelený kabát do deště (tušila jsem, že bude opravdu třeba).
Další noc a další jezero. Karlshusbunn je krásné jezero, asi tak jako všechny tady a nad ním je skvělá rozhledna Fugleleiken. Nahoře je prostě obrovský kus šutru (velký asi jako dvě tenisová hřiště) a tam můžete přespat, grilovat, nebo jen tak zevlit.
Desátý den na cestě jsme přijeli do Osla. Předtím jsme ještě nakoupili merino v Devold outletu ve Vestby. A hurá za rodákem z Vimperka, který bydlí už od roku 2006 v Oslu. Nedivím se mu. Dal nám tipy, kam se podívat v Oslu. Takže Opera je must have. Krásná budova, která spojuje moře a pevninu. Můžete chodit po střeše, po šikmé zdi, racci tu mají vyhrazený prostor, nahoře je RedBull skokánek pro skokany do vody (hodně vysoký skokánek) a kola tu mají zákaz. Fakt moc pěkné místo. Budovy kolem jsou sice architektonicky dokonalé, ale vedle Opery jsou trošku v pozadí (alespoň v mých očích amatéra).
Další místo, co nám Karel poradil, byl kanál Akerselva, kolem něhož se dá dojet k čtvrti hipsterů Vulkan. A tam je taky klub Blå, kde každou neděli mají koncert zadarmo. Tak aspoň máme plán na cestu zpět. Také zde prý najdete nejlepší točené pivo v celé Skandinávii. Ale my jsme zatím zásobení a snažíme se šetřit, takže si jen nafotíme důkazy, že se tu kradou kola i jejich části a mizíme k autu. Pronásleduje nás únava, takže jedeme spát na Holmenkollen nad Oslo. Jsme tu už po druhé a podruhé tu fat prší. Ale fakt hodně prší. Takže jsme zalezlí jak v noře a zkoumáme obludu, co parkuje vedle nás. Obytný terénní náklaďák a vedle něj pobíhající malý, trošku pupkatý Francouz s výstředními brýlemi. Ráda bych viděla, jak z toho auta, kde má celý barák vystupuje. Ale je to borec.
Ráno začínáme řešit plyn.
“Plynová lahev je v Norsku totiž dost odlišná od té naší, takže potřebujeme sehnat nějakou redukci k našemu vařiči, abychom mohli vařit i za 14 dní až nám ta česká lahev dojde. Bylo nám na fb diskusích řečeno, že to není problém. Ouha a on to problém je. Na benzínkách na nás blbě koukají a neví co chceme. Po pár pokusech a hodně googlení nachází Petr obchod, kde by měli poradit. Je to v Drammen LPG a tam po třech pokusech o domluvu kupujeme Norskou 5kg lahev, kterou tady kdekoliv vyměníme za plnou, přípojku na ní a regulátor plynu, který půjde do naší hadice k vařiči. Stálo to asi 2 000 Nok (takže přes 4 000,-). Ale budeme moci vařit jak se nám zlíbí. Snad se nám podaří tu láhev na konci prodat zpět. Nebo jí budeme půjčovat kamarádům, co sem pojedou.”
Přejeli jsme nad Drammen k jezeru, kam se musí zaplatit za vjezd přes aplikaci EasyPark. A stojí to za to. Jsou tu záchody a teplá voda, takže první praní a večerní mytí vlasů v umyvadle. První den jsme si dali procházku do open air muzea pod vrcholem Varden. Jsou tu k vidění krásné historické Norské domky. Bohužel dovnitř se dá nahlédnout večer už jen oknem, což mě málem stálo kousanec od zmije. Naštěstí se pohla dřív, než jsem na ní stoupla. Tepovka mi vylétla na max a zmije na mě syčela, abych laskavě vypadla.
A na další den jsme naplánovali krásných 30 km Norskou divočinou. Doslova. Prvních 10 km nám trvalo přes tři hodiny. Chvíli se hezky vezete terénem, pak musíte přenášet, tlačit do kolmého kopce, abyste to z něj pak zase snášeli, protože i otrlý endurista by tu měl problém. Pak zajedete do rašeliny tolikrát, že zjistíte, že se v ní dá i šlapat, protože má jinou strukturu než naše bahno. Pak jsme potkali chlapa, co vypadal jako potomek trollů a divil se, kudy jsme se sem dostali. No my taky. Takže změna plánu. Nad Drammen musíme přespat další noc a teď musíme najít nějakou štěrkovou cestu. Po ní sjedeme dolů do měst, vykoupíme Kiwi, abychom měli sílu na kolmé stoupání zpět k autu. Přes 5 hodin na 30 km. To je snad horší průměr než na Slovakia Divide. Napříště jedeme nějaký gravel.
Ráno vyřešíme ten plyn a mizíme do Nesbyen na traily. Ty jsou teda pořádné! Něco jako Rychleby. Mě únava už šlape na paty a najednou letím přes řidítka. Takže druhý černý vynecháme a jdeme se povozit na takovém rovinatém flow. To mi dneska sedí. Večer pokecáme s Čechy, co tu staví traily a teď si tu užívají volno na biku.
14. den na cestě mě únava řekne, že na kolo dnes ne. Takže jdeme pěšky na vrchol Bringenatten. Krása střídá nádheru a losí bobky hromady borůvek, malin a brusinek.
Jelikož jsme v Nesbyen, musíme do Hallingdal Folkmusea. Za 120 Nok za jednoho vydíme historické domy této oblasti a taky domek, který sem přivezli z USA, kde si ho postavil jeden Norský emigrant. Spoustu příběhů a zajímavostí. A jelikož je středa, tak tu mají i ukázky tradičních činností. Nás nejvíc zaujme tlučení másla. Jelikož si s paní moc nerozumíme, tak to zjistíme až po tom, co ho ve skleničce utluču. A pak taky jak se dělá norský hnědý sýr Brunost, co Petr tak rád. Pak už jen rychlá koupel pod vodopádem a přejíždíme jinam.
Hemsdal.
Našli jsme skvělé místo uprostřed divočiny, kde je pár norských chat s trávou na střeše. Pár nízkých stromů a jinak nic a zároveň všechno. Přijíždíme večer, takže opravdové kochání přichází až ráno, kdy si vyběhneme (čti Petr vyběhne, já vyplazím) na vrchol nad autem (já jen do půlky). Pak plánujeme 60 km okruh na kole a čekáme až přestane pršet. Když odpoledne vyrazíme, zjišťujeme oba, že fakt nemáme sílu. Takže se jen tak plazíme po jediné cestě široko daleko a obdivujeme okolí. Nakonec máme 35 km a velikou únavu. Takže následující deštivý den nám docela bodne. Zmínila jsem se už že tady v 1 000 m n. m. je jen 12°C?
Díky bohu za ntb a neomezená data. Sjíždíme po druhé v životě Netflix a trávíme celý den na našich 2×4 m2. Večer dáme krátkou procházku a doufáme v lepší ráno. To zatím je. sice fouká jak blázen až to kymácí autem a teplota je stále dost nízko. Plánovaný start bikepackingu se odsouvá snad na zítra. Tudíž další den s neomezenými daty, Netflixem, čtením a dopisováním článků, které jsem měla napsat před rokem. A taky s prvním příspěvkem do Norských zápisků. Ten další bude snad už o tom, jak neohroženě brouzdáme Norskou krajinou na kolech a jak nám chlad a vítr vůbec nevadí.
Tomas 20. 8. 2024
Ahoj Liby, až budeš mít chvilku, mohla bys mi dát víc fotek auta-karavanu. Uvažuji o něčem podobném. Kolega z Teplé Vltavy.
Liby 29. 8. 2024 — Autor příspěvku
Ahoj, určitě ti to nafotím. A zajímá tě vnitřek, venek?