V plánu je asi 400 km dlouhá trasa. Prvně po silnici na hranici s Jotunheimen NP, pak se napojit na Mjølkevegen. Pak se napojit na Kongevegen a po ní dojet k největšímu fjordu v Norsku, překonat jednu horu a podél fjordu se dostat k Tunnelvegen a na závěr se dostat přes jezero Bygdin zpět k autu. Takový byl plán. Vítr venku šeptal ale něco jiného..
Mjølkevegen je dle Norů jejich nejhezčí dálková cyklotrasa. Měří cca 250 km a její název napovídá, že vznikla, proto aby se z horských farem dostalo mléko do údolí. Není tedy překvapením, že je na trase spousta ovcí (jako ostatně v celém Norsku), krav a koz. Malé romantické farmičky lemují cestu a okouzlují svou falunskou červení na dálku i ve špatném počasí. Tato výborně hodnocená dálková trasa vede z Vinstra v Gudbrandsdalen do Gol v Hallingdal. Vine se mezi horami po převážně štěrkových cestách. Jsou zde krásné holé vrcholy i krásně zelená údolí, řeky a jezera. O výhledy zkrátka není nouze. Co jsem koukala, dá se najít i více variant jak tuto trasu projet a jak píší Norské cestovky, které nabízí týdenní “zájezd” za 17 000 NOK: Je jedno kudy a jak jedete, každý způsob je ten správný.
Na to, že je půlka srpna, tak docela fouká. Docela. Fouká tak, že se asi po 300 metrech po vyjetí vracím pro druhou bundu a šusťáky navíc. Fouká a trochu prší. No což, nabalená jsem jak pumpa a holt musím víc šlapat, což je třeba, protože vítr je opravdu silný. Od jezera Bygdin stoupáme po Bygdinvegen a užíváme si neokoukané výhledy. Míjíme místo, kde se konají na podzim sobí jatka. Ou. Pak se fotíme u obrovského šutru uprostřed ničeho a silnice nás vede dolů do příjemnějšího podnebí. U Maurfangen nás překvapí soutok dvou řek. Jedna z nich teče z ledovce a tak má barvu, jakou by děti asi použily na vybarvení sněhuláka, kdyby nesměly použít bílou.
Ještě pár kilometrů než odbočíme k Ridderspranget. To je malá přírodní rezervace okolo řeky Sjoy. Kouzelné místo a dechberoucí soutěska řeky, která tu předvádí svou úchvatnou a zničující sílu, hučí, řve, ve skále tvoří hluboké hrnce a najednou zmizí, aby o kus dál mohla na chvíli předvést, jak klidná a dokonale modrá může řeka být, než se zase rozběhne do údolí. Po této podívané jedeme směrem k našemu ubytování (jedné z odemčených a přístupných chatek).
Cesta údolím je příjemná a vítr i chladné počasí jsou pryč. A co to vidím! Konečně! V lese je stádo sobů a nesměle odklusávají pryč. Já na ně ještě chvíli zírám a pak to nadšene vyprávím Petrovi, který byl vyjímečně za mnou. Pak se zase opozdí a já mám dalšího soba. Přímo před sebou. A běží jak trubka. (Až později zjišťuji, že jak trubky běhají po upravené cestě, ale na rozmáčených pláních plných kamenů a keřů běží opravdu elegantně). Jeden z cílů norské výpravy splněn.
Večer dojedeme k chatce, kterou Norové očividně využívají jen v zimě. Tím lépe. Dnes je naše. Využijeme i matrace a po drobném úklidu a delším vaření leháme spokojeni do spacáků.
Ráno máme pomalé a poklidné, dokud nám na verandu nevyskákají ovce, co to tu nejspíš hlídají přes léto. Taky to tu mají pekně pos.ané. Bavím se, když se Petr snaží dostat ven, ale jedna z hlídaček mu zatarasila dveře. Když se dostane ven, tak statné ochránkyně chatky prchají. Nás čeká jeden sjezd a pak výjezd na Mjølkevegen. Nahoru to ještě jde, ale jen co tam vystoupáme pustí se do nás vítr, co se včera otočil, aby nám foukal do zad. Dnes na nás prdí a jde hezky proti nám.
S lehkými nadávkami se posouváme vpřed. Výhledy jsou epické, cesta krásná, ovce, kozy a nějaká ta kráva taky jsou, ale ten vítr je fakt peklo. Ještě k tomu je dost zima. Původně se mělo počasí vylepšit, ale současná předpověď říká opak. Obři z Jotunheimen se rozhodli, že léto končí. Fučí proti nám i dalším cyklistům, co potkáváme. Jedni – Norové – jedou nalehko a v krátkém! Druzí – Italové – trpí víc než já. Ti se mi dnes líbí víc.
Abych to zkrátila. 50 km jsme bojovali proti větru a dojeli tak po “mléčné trase” k autu, kde jsme měli doplnit jídlo na další dny. Čekám, zda Petr přijde s geniálním nápadem tam už zůstat. Nakonec to beru do svých rukou a předpověď na další dny mi dost pomáhá. Kolem nuly a hodně deště. Zůstáváme v autě a prcháme někam dolů.
